O nás

S manželem se o psy zajímáme od mala. U nás byli psi jako domácí mazlíci a u manžela doma cvičili německé ovčáky. Nejdříve jsme s manželem zůstali věrni německým ovčákům, ale když náš Rony zemřel, tak jsme se rozhodli pro menší plemeno. Chtěli jsme s dětmi jezdit na výlety a s menším psem to bylo praktičtější. Bígl u nás vyhrál především svou atletickou postavou a milým výrazem. Také jeho veselá a nekonfliktní povaha rozhodla. I přes jejich občasné tvrdohlavé kousky to jsou nesmírní mazlíci a nedovedu si bez nich život představit. Jsou vždy veselí, přítulní a připraveni k hrám. I ve vysokém věku jsou hraví a šťastní se svým pánem.

Protože bígl je smečkový pes, brzy jsme přišli na to, že uvítá další psí kamarády. Už chápu lidi, kteří říkají 'Bíglů není nikdy dost'. Mohu to jen potvrdit. Na druhou stranu je třeba si ale uvědomit, že smečka bíglů je krásná, ale musí se počítat s časovou, finanční i výcvikovou náročností. Toto všechno jsme zvážili a rozhodli jsme se žít s bígly i přes to, že si budeme muset odepřít jiné zábavy. Bíglí kouzlo bylo prostě silnější. Musím říci, že jsem mu nejvíce propadla já. Začala jsem pátrat po odborných informacích o chování psů, jejich chovu a výcviku. Prostě vše co by mi mohlo pomoci ještě lépe je pochopit. Nakonec jsem se rozhodla absolvovat roční kurz 'Chov a výcvik služebních a pracovních psů', kde jsem se dozvěděla spoustu důležitých a zajímavých věcí z oblastí: etologie, anatomie, rozmnožování, genetiky, vystavování, chovatelství, výchovy a výcviku.

Po nějaké době, díky souhře náhod, jsem si udělala ještě kurz na stříhání psů. Je to spíše můj koníček a také mě těší, že i zde mohu majitelům pejsků poradit a uplatnit získané informace z obou kurzů. Protože mě práce se psy a kolem chovu velmi baví, rozhodla jsem se i veřejně podílet se na práci v klubu a předávat své zkušenosti ostatním.
V letech 2008 až 2018 jsem působila ve výboru Beagle Clubu České republiky, z.s na pozici ekonoma. Pak tomu náhoda chtěla a byla jsem oslovena, zda bych nechtěla dělat poradce chovu v Českém klubu chovatelů alpského brakýře jezevčíkovitého z.s.
Tuto funkci jsem vykonávala v letech 2015 až 2019, takže souběžně jsem přes tři roky vykonávala funkci v obou klubech, což bylo hodně časově náročné. Ale vůbec toho nelituji, byla to velká zkušenost a poznala jsem několik skvělých lidí, kterých si velmi vážím. Nyní je čas se zase věnovat více našim pejskům a rodině.

Můj manžel miluje přírodu, dříve hodně rybařil a chodil do lesa. Od té doby co máme doma bígly a připravuje je na BZH (barvářské zkoušky honičů),začal uvažovat o mysliveckém kurzu. Nakonec se přihlásil a úspěšně složil zkoušky. Nyní se ve volném čase věnuje myslivosti a výcviku psů. Díky tomu jsme si domů ještě pořídili Brakýře jezevčíkovitého, který je při práci v lese razantnější než bígl.

Na závěr mohu za nás oba říci, že nás práce se psy baví a naše psy máme moc rádi. Jsou to prostě členové naší rodiny a tak to zůstane i do budoucna.